Legiovlak je označení pro pojízdné muzeum na kolejích, které připomíná život legionářů v bojích za samostatný československý stát v letech 1918-1920. Toto muzeum vytvořila Československá obec legionářská a v Pelhřimově byl Legiovlak ke shlédnutí ve dnech 29.10. - 3.11.2019.Vlak se v současnosti skládá ze 14 zrekonstruovaných vagónů. Ty jsou koncipovány jako repliky dobových vagónů, kterými se českoslovenští legionáři přepravovali napříč Ruskem po Transsibiřské magistrále, přestože jim dopravu často komplikovaly boje s bolševiky, kteří se jim snažili v transportu zabránit.
Žáci 9.A ho navštívili ve čtvrtek 31.10. a žáci 9. B v pátek 1.11. Hned po příchodu se nás ujal průvodce oblečený v legionářské uniformě a poslal nás do filmového vagónu, kde nám pustil asi dvacetiminutový dokument o životě legionářů a válečných operacích na Transsibiřské magistrále.
Potom jsme mohli nahlédnout do těplušky, která sloužila k vlastnímu ubytování legionářů. V jednom takovém vagónu bylo ubytováno až 20 mužů. A nebyl to žádný luxus. Těpluška se jim vlastně stávala druhým domovem. Často si ji proto zateplovali vším, co měli, zdobili a z venkovní strany dveří označovali jména měst, odkud pocházeli. Uvnitř nechyběla ani kamna, která zajišťovala teplo, avšak někdy ani ta v kruté ruské zimě nestačila a legionáři přimrzali k vagónu.
Dále zde byl salónní vagón. Jednalo se o vagón, který jezdil vždy za lokomotivou a byl rozdělen na tři části: pracovna pro důstojníka, salónek a kancelář pro pobočníka. Prostory byly reprezentativní, byly proto vybaveny krásným nábytkem. Osobně mě velmi zaujalo, že již v té době měli podlahové topení, které tenkrát bylo zajištěno horkým vzduchem z lokomotivy. Ve štábním vagóně se plánovaly a řídily bojové operace, ale vedla se zde i běžná agenda vojáků. Nechyběla ani pojízdná kuchyně a zdravotní vagón, kde se prováděly nejnutnější operace. Jelikož v té době nebylo k dostání mnoho léků, museli je operovat i zaživa. Pacienty rozdělovali buď podle vážnosti zranění, nebo jestli byl zraněný či nemocný. V krejčovském vagóně mě zaujala jejich „moderní“ bezdrátová žehlička poháněná žhavým uhlím. V poštovním vagóně průvodce – legionář vysvětlil, jak fungovala pošta. Zajímavé bylo, že se tehdy ztratily pouze dva dopisy. Ostatní byly doručeny. Následovala kovárna a obchod. Nejvíce času jsem strávil v obrněném vagónu vybaveným lehkým a těžkým kulometem a dalšími zbraněmi, které si bylo možno zblízka prohlédnout. Aby byli legionáři chráněni, měli kolem zdí kamínky, a tak se kulka nedostala k nim, ale zasekla se v těch kamínkách.
Dozvěděli jsme se, že si tehdy vojáci mezi sebou tykali a oslovovali se sokolsky „bratře“. Ve zkratce i ten největší pobuda od slepic mohl přijít k veliteli a spustit na něj tykačkou.
Na konci prohlídky jsme si ve voze se suvenýry (původně to byl legionářský obchod) mohli s pomocí pana prodavače najít v jejich záznamech, zda nebyl nějaký náš příbuzný náhodou také legionář, dozvědět se, kde sloužil, jak dlouho, a kdy se přesně vrátil domů.
Prohlídka legiovlaku se nám líbila. Jediné, co nám trochu kazilo prožitek, bylo autentické chladné počasí, takže jsme se všichni těšili, až se zase ohřejeme ve školních lavicích.

Vít Papež, Eliška Brychcová, Natálie Hrdoušková