Divadelní sezona ve 2.A sice končí, ale hrát se bude i příští rok

Jak se to stalo? Dostali jsme chuť zahrát si pohádku O Červené Karkulce. Bavili jsme se, smáli, koktali, najednou z nás byli herci. Co kdybychom udělali někomu radost, rozesmáli ho, potěšili? Rodiče, naší paní učitelku, kamarády z jiných tříd. Začali jsme nacvičovat divadelní představení. Divili jsme se, kolik to dá práce. Text zpaměti, pohyb na pódiu, nezapomenout, kdy jsem na řadě, nakreslit kulisy, atd. ... První úspěšný pokus proběhl již v loňském roce. Pohádky O perníkové chaloupce, Červená Karkulka, O Koblížkovi, O Budulínkovi, Zajíc a želva, Vrána a liška se k rodičům dostaly v on-line podobě a měly úspěch.

Letos jsme vybrali delší pohádku - Zvířátka a loupežníci. Paní vychovatelka připravila scénář, začaly čtené zkoušky. Rozjel se kolotoč divadelní zábavy. "Pavlíku, text už musíš umět zpaměti, nezakopni o loupežníka č.2, nezapomeň, kohoutek sedí úplně nahoře, zase se všichni točíte k divákům zády, tohle
není úprk, to jsou šneci na procházce, Kristýnka tu dnes není? Zaskočí ji Filip nebo Áďa ... jejda, vystoupení za dveřmi a my nemáme kulisy." Napětí stoupalo, rodiče vyráběli a sháněli masky. A je to tady, kamera, klapka, zvonek. Diváci sedí v hledišti. Hlas se malým hercům v prvním okamžiku třese.
Úvodní slova vypravěče a pohádka se odvíjí jako barevné klubíčko. Smích, potlesk, blikání fotoaparátů. "A paní vychovatelko, kdy budeme hrát příště?" Směji se ... Chtěli bychom hrát dál ... NA VIDĚNOU, milí diváci. Odehráli jsme celkem šest představení a už se těšíme se na další sezónu.

                                                                                                                        Dáša Měkutová, vychovatelka 

Sdílet